Fiktivní tolerance

Jedno z oblíbených témat multi-kulturních intelektuálů jest takzvaná tolerance v islámském světě. Mnoho povyku se nadělá kolem toho, že islám kategorizuje křesťany a židy jako tzv. „lidi knihy“ a dopřává jim pod svou vládou určitá práva. Často neschází poukaz na mytickou Andalusii, kde měly žíti všechny víry vedle sebe atd. atd.

Milý čtenáři, „vedle sebe“, to ještě není žádná harmonie. Nelze popříti, že v islámském světě dlouho existovaly početné křesťanské a židovské komunity, ale to nijak nevypovídá o toleranci. Vždy bylo zcela jasné, kdo jest v domě pán, a to byli muslimové.

Islámské režimy „tolerovaly“ menšiny v tom smyslu, že je po většinu času nechávaly žít – jako obyvatele druhé kategorie. O rovnoprávnosti si pod právem šaríja můžete jako nevěřící „dhimmi“ nechat leda tak zdát. Základem vztahů mezi muslimy a nemuslimy je takzvaná Umarova úmluva, jejíž principy dávají jasně najevo, že o rovnoprávnost nejde. Nechce-li se ti, milý čtenáři, číst ten odkaz po anglicku, tady máš pár „špeků“:

  • Zákaz opravovat pobořené chrámy. (Kdo je asi pobořil? Někdy zemětřesení, někdy pogrom, že.)
  • Zákaz „hlasitých“ bohoslužeb.
  • Zákaz svádět muslimy od islámu. ALE! Hned vzápětí přijde:
  • Zákaz bránit „svým“ lidem, aby přijali islám.
  • Zákaz držení zbraní.
  • Zákaz studovat Qurán.
  • Židé měli zakázáno chodit ven, když prší. Mohlo by se totiž stát, že by Žid šlápl do kaluže, do níž by potom šlápl muslim. Tím by se ten muslim poskvrnil…

Jak vidíš, o nějakém respektu se nedá moc mluvit.

V praxi se Umarova úmluva vždy nedodržovala, protože přese všechny ústrky a útlak byli nemuslimové často bohatější než muslimové a za příslušnou úplatu získali tu a tam nějakou „výjimku“ od velkého vezíra. Není však pochyb, že tento dokument byl po většinu dějin pro islámskou jurisprudenci tím základním zdrojem, pokud šlo o práva nemuslimů.

Hlavní důvod, proč nemuslimské menšiny i v těchto podmínkách přežily většinu islámské vlády, nespočíval v milosrdenství kalífů. Hlavní důvod byl ten, že nemuslimové platili speciální daň džizja. Tato daň byla značně výnosná a pro muslimské vládce tvořila podstatnou část jejich královských příjmů. Málokterý vladař byl takový fanatik, aby podřezal husu, která mu snáší zlatá vajíčka – tedy nemuslimy. Arci občas dopustil, aby jeho muslimští souvěrci „postrašili“ bohaté křesťany a židy nějakým pogromem, ale celkově bylo v jeho zájmu je nechat aspoň fyzicky žít a rozvíjet obchodní činnost.

Nijak skvělý život to ovšem nebyl. Našel jsem zajímavou citaci.

Poslyš tedy, co říká cestovatel J.J.Benjamin o zoufalém životě židů v Persii XIX.století:

They are obliged to live in a separate part of town…; for they are considered as unclean creatures… Under the pretext of their being unclean, they are treated with the greatest severity and should they enter a street, inhabited by Mussulmans, they are pelted by the boys and mobs with stones and dirt… For the same reason, they are prohibited to go out when it rains; for it is said the rain would wash dirt off them, which would sully the feet of the Mussulmans… If a Jew is recognized as such in the streets, he is subjected to the greatest insults. The passers-by spit in his face, and sometimes beat him… unmercifully… If a Jew enters a shop for anything, he is forbidden to inspect the goods… Should his hand incautiously touch the goods, he must take them at any price the seller chooses to ask for them… Sometimes the Persians intrude into the dwellings of the Jews and take possession of whatever please them.

Tolerance z toho jen dýchá.

Zvláštní daň „džizja“ se v muslimském světě přestala vybírat až v průběhu XIX.století, kdy evropské armády opanovaly většinu muslimských území a vynutily si její zrušení. Leč toto již pominulo a islámská hnutí se ji opět na bezmocných místních křesťanech (židé už dávno v těch zemích nebydlí) snaží vybírati. Taliban, Muslimské bratrstvo, ISIS – všichni tito darebáci se k tradici okamžitě vrátili.

A co se té slavné tolerance v dnešní době týče?

Povšimni si, milý čtenáři, kdo hlavně utíká z muslimských zemí – jsou to náboženské menšiny. Kdyby islám byl aspoň teď, v roce 2015, tak tolerantní, jak se rád prezentuje, tak by utlačovaní lidé prchali ze zbytku světa do muslimských zemí. Leč to se viditelně neděje. Nenapadá mě lepší důkaz o tom, jak se věci skutečně mají.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis „Sleduj novinky e-mailem“. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.
Advertisements
%d bloggers like this: