Skutečně mírumilovný islám

Milý čtenáři, budeš se diviti, ale v islámském světě skutečně jednou vzniknul mírumilovný druh islámu. Bez ironie!

Samozřejmě si to ihned od svých pravověrných sousedů tvrdě odskákal.

Jak to tedy vlastně bylo?


V době, kdy Angličané pozvolna dobývali říši Sikhů, se v dnešní Indii narodil jistý Mirza Gulam Ahmad. Byla to neklidná doba. Spolu s Angličany se do islamizovaných částí Indie šířilo křesťanství a mnoho muslimů volalo po ozbrojeném džihádu.

Mirza Ahmad byl z jiného těsta, mírumilovnější a jasnozřivější. Brzy mu bylo jasné, že zaostalá středověká podoba islámu nedokáže vzdorovati modernitě. Prohlásil sám sebe za nového proroka (Mahdiho), který jest určen reformovat islám. Vzbudil tím zuřivou reakci konzervativců a šlo mu o život. Přihlásila se však k němu i řada stoupenců, neboť nebyl sám, kdo pociťoval potřebu přizpůsobit islám nové době.

Mirza_Ghulam_Ahmad

Ahmadův program byl z hlediska muslimů přímo revoluční. Jasně odsuzoval ozbrojený džihád a volal po lásce ke všem lidem (i nemuslimům!), jakož i po tom, že náboženské spory se mají řešit diskusí a argumentací. Učil, že na nenávist se má odpovídat porozuměním a láskou. Podporoval studium přírody a přírodních jevů.

Zkrátka – multikulturalistův sen, že. Směju se, ale trpce. Kdyby Ahmadovo učení převládlo, netekla by dnes kolem planety krev a tento blog by neexistoval. A země islámu by možná nebyly odsouzeny k neustálému znovuobjevování středověku, sekáním hlav počínaje a negramotností konče.


Leč nepřevládlo. Islámské autority se naopak pustily do pronásledování Ahmadijců s mimořádnou zběsilostí a zuřivostí. Z hlediska pravého islámu se totiž Ahmad a jeho žáci dopustili hned dvou smrtelných hříchů – jednak narušení principu, podle nějž byl Muhammad posledním prorokem, jednak tzv. inovace (bidah), tj. zásadní reintepretace Quránu, zejména co se násilí týče. Tím se stali odpadlíky a podle islámských zákonů měla být prolita jejich krev.

Vzhledem k tomu, že tehdy vládli Indii Britové, nedošlo k jinak nevyhnutelnému masakru a komunita zapustila kořeny i jinde na světě. Dnes čítá pár milionů členů, zejména v Pákistánu, Nigérii a Tanzanii. Ahmadijci jsou však šikanováni symbolicky (např. zákazem navštíviti Mekku), právně (v Pákistánu jsou speciálními zákony prohlášeni za lidi druhé kategorie) i fyzicky (terorismus, kamenování, vraždy, davové násilí). Seznam zločinů, napáchaných muslimy na Ahmadijcích, je téměř nekonečný.

Nejlépe se tak Ahmadijci mají v zemích nevěřících, jako jest Indie a Velká Británie. Toleranci tam skutečně oplácejí tolerancí. Nedopouštějí se násilností na původním obyvatelstvu a jejich synové neodcházejí páchat teror. Za tuto mírnost se je pravověrní muslimové snaží šikanovati i na Západě.

Tolik k trpkému osudu mírumilovné podoby islámu, po které přitom tak horečnatě touží celá multikulturní levice. Vsadil bych se, že většina „vzpěračů tolerantních frází“ ze strany Zelených a podobných organizací nikdy o Mirzovi Ahmadovi neslyšela. Natož pak o tvrdém údělu jeho následovníků.


Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis „Sleduj novinky e-mailem“. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.
Advertisements
%d bloggers like this: