O zodpovědnosti intelektuálů

Tak se mi, milý čtenáři, v poslední době dostalo do ruky několik periodik, ve kterých se rozebírají takřečené „zodpovědnosti intelektuálů“.

Začnu do nebe volajícím bezprávím. Jistého Petra Hampla, chytrého člověka, vyhnali ze serveru Finmag.cz proto, že prý svými názory „ohrožoval budoucí muslimskou komunitu v České republice“. (Cože? Vidíte tam ten předpoklad, že nějaká taková komunita vznikne?). K tomu pravil sám pán šéfredaktor, že kdyby jej tam ponechal, nemohl by se cítiti jako intelektuál.

Pak došlo k útokům na satiriky ve Francii a hnedle nato se v Reflexu rozebíralo, že povinností intelektuálů je zajistit, aby se na muslimy nehledělo jako na bezpečnostní riziko.

A do třetice rozebírá komentátor v jiných českých novinách, že všichni intelektuálové mají bojovati proti Marine Le Penové, která by jinak této krise jistě využila.

Drazí intelektuálové, pokud toto čtete: zadržte! Všechno děláte špatně! A víte proč?

Protože vaše povinnost není říditi nálady ve společnosti. K tomu nemáte ani mandát, ani sdostatek chytrosti. Nikdo jej nemá. Společnost je moc složitá na to, aby ji dokázala říditi nějaká intelektuální junta. Bez ohledu na to, že její členové mohou být velmi bystří. A jste-li chytřejší než běžný Franta na ulici, neznamená to ještě, že jste moudřejší nebo mravnější. Potkal jsem mezi vzdělanci všechny možné charaktery od světců až po pokřivence. Jednoduše – nenáleží vám, abyste veřejnosti diktovali, jaké má míti správné mínění.

Při veškerém nadšení, které jste v posledních létech vynaložili na páchání celosvětového dobra, jste pozapomněli na původní účel intelektuálství. Tím údělem jest zkoumání světa a hledání pravdy, a to bez ohledu na to, že může přinášet nehezké výsledky. Svět vám nic nedluží a nemá žádnou povinnost fungovat podle vaší oblíbené teorie, ať už jí je marxismus nebo liberalismus. Svět je svět a funguje si podle svého. Buď se k němu postavíte s čelem a s otevřenýma očima, nebo vás čeká pozvolný sestup mezi cynické prodavače navoněných lží.

Taková práce je samozřejmě těžká! Proč – protože je těžké odolati svodům kulturní módy, která se změnila v hegemonii. Jestliže je mezi humanitními intelektuály módou vyznávati třeba A, málokdo se odváží říci nahlas B, aby jej snad vlastní kolegové neuklovali k smrti. Je to pochopitelný strach, i když ne omluva. Člověk jest společenský tvor a bojí se, bojí, že se stane vyvrhelem a psancem.

Jenže za hříchy se platí. A intelektuálové Západu za své hříchy už krutě zaplatili, totiž ztrátou důvěry lidí.

Důvěra je něco, co člověk ztratí jen jednou. Na rozdíl od všech vašich ostatních atributů – grantů, titulů a pracovních míst – je neobnovitelná. Nedá se přiděliti komisí, nedá se zařaditi do rozpočtu ani propůjčiti z rukou prezidenta na Hradě. Musí být vysloužena – upřímností.

Milý čtenáři, třeba jsi mladý student humanitního oboru nebo novinář. Třeba jsi ještě neposkvrnil svoje jméno tím, že by ses podepsal pod něco, čemu sám nevěříš. Čti dál. Pokusím se vyložiti, kde udělali Tví starší kolegové chybu.


Již více než třicet let se Evropa potýká s migrací. Velkou a masovou migrací, která přichází převážně z muslimského světa. Běžní Evropané pocítili její důsledky brzy na vlastní kůži. Některé čtvrti se proměnily v ghetta. Přibylo násilností. Na ulicích se počaly zjevovati zahalené osoby v burkách. Židé se naučili sundávat čepičky, neboť jim od nově příchozích hrozilo zbití či hůř. Gangy „mladíků“ začaly terorizovat noční města. Vzplála zapálená auta – jen tak pro zábavu, protože je pátek nebo Silvestr.

A co dělala intelektuální a politická vrstva? Ignorovala, bagatelizovala, relativizovala, vysmívala se, mlčela, překrucovala, mlžila, pronášela falešná uklidnění. Také kázala vodu a pila víno, protože většinu lidí z mediálních elit by ani nenapadlo bydlet někde v ghettu s muslimy. Na to si příliš váží vlastního zdraví a klidu.

A občan, kterému se z novin a z televize spílalo do nacistů, rasistů a jiných ksenofobů, držel ústa a viděl. Viděl, jak celé městské čtvrti degenerují do špíny, chaosu a násilí. Viděl, jak se policie stahuje z nejproblémovějších lokalit, protože se tam bojí vstoupit. Viděl drzou roztahovačnost tyranského středověkého systému, který přišel spolu s migranty. Viděl pokoření žen, fanatismus mužů, ulice pokryté modlitebními koberečky (je to vůbec ještě jeho země?), první černé květy džihádu. Výstřel, výbuch, atentát. Zuřivci s planoucíma očima odcházeli zabíjet nevěřící a v kapse nesli pas, na němž stálo jméno jeho vlasti.

A co dělala intelektuální a politická vrstva? Ignorovala, bagatelizovala, relativizovala, vysmívala se, mlčela, překrucovala, mlžila, pronášela falešná uklidnění. Psala bezbarvé, beztvaré a vykleštěné úvodníky, odpudivé jako stokrát přežvýkaná stará žvýkačka. Omlouvala islám a chválila ho. Naznačovala – někdy tiše a někdy přímo drze – že je to vlastně hlavně vina domorodců, kteří nejsou dostatečně vstřícní k nově příchozím.

Divíš se, milý čtenáři, že je dneska na vzestupu Marine Le Penová? Já ji nemám nijak rád ani nerad, stejně v té zemi nežiju a žít nechci. Ale rozumím její popularitě mezi obyčejnými Francouzi. Je ve Francii populární, protože nelže a nenutí ostatní, aby lhali s ní. V době, kdy se politicky korektní lež stala vstupenkou do elitních kruhů, se ona dopouští zcela revolučního činu – kašle na tyto požadavky a nestojí o členství v klubu Opatrných a Prohnaných Pokrytců.

Víš, milý čtenáři, radši mám čestného oponenta než šejdíře spojence. O tom prvním aspoň vím, co je zač, jaké má zájmy a názory, a že se s ním dá jednat. Ten druhý tě bodne do zad v momentě, kdy se mu to bude zdát výhodné. Přežil jsem normalizaci a uprchl před ní. Doživotně mě naučila vyhýbat se Opatrným a Prohnaným Pokrytcům.

A ty, mladý intelektuále, pokud to čteš: nedělej stejnou chybu jako ti před tebou. Máš zodpovědnost vůči světu a lidem jako takovým, tvé obecenstvo nejsou jen další intelektuálové ze stejné redakce nebo stejného studijního kruhu. Propast mezi Katedrou sociálních věd a člověkem na ulici je hlubší než kdy předtím. Nespadni do ní, je už teď plná intelektuálních mrtvol.


Přichází den, kdy už nebude možno pravdu zapírat ani v médiích. S údivem jsem o pár dní později četl v Mladé frontě názor Teodora Marjanoviče, že ano, terorismus má něco společného s koránem. Taková odvaha! Není to ještě den, ale aspoň svítání. (Asi si otevřu šampaňské.)

Je možné, že roli sehrálo i rodinné dědictví. Teď jen spekuluji, ale Teodor Marjanovič, to je jméno vonící bývalou Jugoslávií nebo Bulharskem. Tyto kraje byly po dlouhá staletí pod krutovládou kalifátu (ano, osmanský sultán byl zároveň kalífou všech muslimů) a tamní obyvatelé vědí velmi dobře, jak tvrdou rukou vládne islám nevěřícím, když dostane tu příležitost. Uťaté hlavy a těla naražená na kůl, tak vypadala „spravedlnost“ po turecku. A to ještě v 19.století, kdy civilizovaná Evropa již dávno jezdila rychlíkem a švitořila po telegrafních drátech.


Post Scriptum
 

Milý čtenáři, jistě jsi zaznamenal, že jsem napsal ksenofobie s „ks“ místo s „x“. Není to chyba. Rozhodl jsem se psáti toto slovo zásadně jako ksenofobie, protože takto vypadá pitoměji než v originále. A jelikož jeho význam je naprosto debilní, je na místě, aby i jeho forma trochu zpitoměla. Na slovech záleží. Bude-li se čtenář nucen pokaždé při čtení ušklíbnout, projeví se to v něm časem i hlouběji.

Milý čtenáři, pokud bys chtěl dostávati e-mailem upozornění, že vyšel nový článek, zajdi doprava nahoru. Najdeš tam nápis „Sleduj novinky e-mailem“. Tam vlož adresu a klikni na Sleduj. Dá se to vždy zase zrušit.

Reklamy
%d bloggers like this: